Všechno krásné musí jednou skončit, aby mohlo začít něco nového, možná hezčího.
Neopouštěj toho koho miluješ,kvůli tomu kdo se ti líbí,protože ten kdo se ti líbí tě opustí kvůli tomu koho miluje!!!!!!

Květen 2007

Hory v roce 2007

28. května 2007 v 18:11 -Moje umělecké fotky-
HORY 2007
S naší školou jsme jeli do Železný Rudy.Původně jsme měli lyžovat před naší chatou,jako minulej rok,jelikož nebyl sníh,tak jsme jeli párkrát do Německa na Gross Arber,nebo jsme chodili na tůry a taky do města na poháry........sice nebyl sníh,ale přesto sme si to každý svým způsobem užil...:)Tady máte nějaké fotky.
To sme šlapali kopec na kterym jsme minulí rok lyžovali,byla to docela makačka,ale zvládli jsme to...
Ta budova se zelenou střechou byl náš hotel a pořád šlapem do kopce...
Tak tohle je naše učitelka a za ní hotel ve kterym sme byli ubytovaný...
To sme si to udělaly trochu exotický,když už nebyl sníh...
Tak to sem já a za mnou poma na který minulej rok jezdili začátečníci...(docela foukal vítr)
Nastalo občerstvení a na fotce je Nela s Terkou...
Martina s Adélou...
Ted stojíme před ,,restaurací"Kde jsme si dali i dobrý HRANOLKY!!!!
Michala s Janou-ty se tvářej...
Foto focené na Pancíři,kde sme se byli podívat...
To je kousek sněhu před našim hotelem,kde sme asi jednou lyžovaly a to sme na kotvě vystupovali asi tak v půlce kopce-dál už sníh nebyl...
Náš hotel
Pár lidí od nás...
Naši učitelé,který tam s námi byli...
Tenhle pohár sme si dali v cukrárně ve městě Železná Ruda
Andy v krásném kostímu víly(Měly jsme tam karneval a taky pár diskoték)
Verča šla za čarodějnici
Nela školačka,jak se patří
A TADY JSOU FOTKY HOLEK KTERÝ TAM BYLI :
A tžohle je jídelna
Křesla ve společenský místnosti
TAK TO JSOU HORY V ROCE 2007



Hilary a Haylie

24. května 2007 v 20:16 Hilary Duff
Společně ve filmu Material Gils

Hilary a Haylie dům

24. května 2007 v 20:15 Hilary Duff
Hilary Duff a Haylie Duff... http://www.just-hilaryduff.com/_galeries/_design/capture_hilarymaison_13.jpg

Ložnice



Venku





http://www.just-hilaryduff.com/_galeries/_design/capture_hilarymaison_09.jpg






Kuchyň
http://www.just-hilaryduff.com/_galeries/_design/capture_hilarymaison_02.jpg




Obývací pokoj(obyvák)


Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení pův
A tady už pár nových foteček :-)



její videa

24. května 2007 v 20:05 AnnaSophia Robb

můj bráška

24. května 2007 v 18:03 Já a lidi kolem mě....
Honzík s Českou miss Lucií Hadašovou
A Honzíka usměvavá fotečka

pár fotek z Terezína

24. května 2007 v 16:58 -Moje umělecké fotky-
S naší třídou jsme navšívili malou pevnost Terezín.Byl to docecela dobrý výlet,až na ty vlakový spoje,protože všechny měli zpoždění,tak nám všechno ujelo,tím se nám ten výlet pekelně prodloužil.Nejlepší zážitky sme měli hlavně z tý cesty:)
Pohled na hřbitov
Židovská hvězda a hřbitov
Vchod do malé pevnosti Terezín a propast
Jeden pokoj pro vězně
Místnost s postelemi pro nemocné
Hradby Terezína
Bazén
Už sem další fotky dávat nebudu,mám jich ještě hodně,ale tyhle tu prozatim stačej.Pak mi do komentáře napište co řikáte na terezín.......díky
Historie Terezína:
Malá pevnost vznikla koncem 18.století poblíž soutoku Labe a Ohře jako součást komplexu opevnění,který pojmenovali Terezín na počest císařovny Marie Terezie.Téměř od počátku své existence byla používána jako věznice,kterou kromě vojáků prošla řada lidí spojených s národně osvobozeneckými boji ve střední a jihovýchodní Evropě.V období 1. světové války zde věznili pachatele atentátu na Františka Ferdinanda d'Este a účastníky rumburské vzpoury.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939,kdy se v důsledku nacistického teroru postupně zaplnili existující věznice,byla v roce 1940 v Malé pevnosti zřízena věznice pražského gestapa.První vězni sem přišli 14.6.1940.Do konce války Malou pevností prošlo na 32 000 zatčených,z toho 5000 žen.Byli to zejména Češi,ale posléze i příslušníci jiných národů,například občané tehdejšího Sovětského svazu,Poláci,Němci a Jihoslované.V roce 1945 přišli sovětští,britští a francouzští válečníci zajatci a také skupina francouzských rukojmí atd.Zvlášť těžký byl osud vězněných Židů.Převážnou většinu vězňů tvořili lidé zatčení za různé projevy odporu vůdči nacistickému režimu.Vězněni zde byli především představitelé celého spektra odbojového hnutí.Pro většinu z nich se stala Malá pevnost pouze přestupní stanicí,odkud odcházeli před nacistické soudy,do věznic,káznic a koncentračních táborů,kde jich na 5500 zahynulo.Přímo v Terezíně zemřelo v důsledku špatných životních podmínek,nemocí a týrání ze strany dozorců na 2600 vězňů.
Na sklonku války se v přeplněné věznici rozšířila epidemie skvrnitého tyfu,proti které nacistické velení nepodniklo žádné opatření.Od 2.5.1945 zde působili lékaři a zdravotníci z Prahy a Roudnice nad Labem,příslušníci České pomocné akce.Záchranná akce na pomoc nemocným vězňům se naplno rozběhla teprve po útěku dozorců 5.5.1945 a zapojilo se do ní rovněž české obyvatelstvo z řad místních.V podvečer 8.5. projela Terezínem první sovětská bojová vozidla.Zdravotní služba Rudé armády poté rozhodným způsobem přispěla k likvidaci epidemie.Repatriace bývalých vězňů probíhala až do léta roku 1945.
V letech 1945-1948 Malá pevnost sloužila jako internační středisko pro odsun Němců z Československa.
V předpolí Malé pevnosti byl v září 1945 založen Národní hřbitov,na nějž byly postupně přeneseny a pochovány ostatky asi 10 000 obětí z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti,židovského ghetta ve městě Terezín a koncentračního tábora Litoměřice.
Z iniciativy bývalých vězňů a pozůstalých rozhodla československá vláda v roce 1947 zřídit Památník Terezín,jehož posláním je připomínat zhoubné následky potlačování svobody,demokracie a lidských práv.


videa

12. května 2007 v 16:27 Play



další obrázky Hilary

6. května 2007 v 20:31 Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

fotky všeho druhu Hilary

6. května 2007 v 20:25 Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff
Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff

Hilary Duff


cesta titaniku

6. května 2007 v 20:14 Titanic
1. den - 10. dubna 1912
poledne - Titanic vyplouvá z Oceánského doku v Southamptonu.
Když Titanic proplouval kolem zakotveného parníku New York, ocelová lana, jimiž byl New York přivázán, praskla. Takto uvolněný parník se přibližoval k trupu Titaniku. Srážka se zdála být nevyhnutelná. V poslední chvíli však přispěchal jeden z remorkérů a ze všech sil se snažil New York odtáhnout. Bylo to jen tak tak - New York dělilo od trupu obřího parníku jen několik centimetrů, když oba doslova proklouzly kolem sebe. Jakmile Titanic projel, sací síla vyvolaná jeho hmotností pominula. Podobná scéna se opakovala i s parníkem Oceanic, naštěstí jeho úvazná lana vydržela a parník se "jen" poněkud naklonil.
TITANIC - v přístavu Southampton...
- po tomto incidentu Titanic již klidně vyplul na hladinu řeky Itchen, proplul Southamptonskou zátokou a směřoval na jih k břehům Francie.
- večer kolem sedmé hodiny Titanic doplul k přístavu v Cherbourgu. K jeho bokům přirazily 2 zásobovací lodi Nomadic a Traffic. Cestující se nalodili rychle, i náklad byl brzy na palubě, a tak kolem 8.30 mohl Titanic pokračovat ve své plavbě směrem na Queenstown (dnešní Cobh) na jihu Irska.
2. den - 11. dubna 1912
- kolem 12.30 odpoledne se na horizontu objevilo irské pobřeží. Titanic opět zastavil asi 2 míle před přístavem a po chvíli připluly zásobovací lodi Amerika a Ireland. Přestoupilo posledních 130 pasažérů a byly přijaty další zavazadla a pytle s poštou. Ve 2 hodiny zahoukala lodní siréna, Titanic vytáhl kotvy a vyrazil k New Yorku. Po celé odpoledne obeplouval jižní pobřeží Irska a k večeru se již nacházel ve vodách severního Atlantiku.
- po další dny plavby Titanic v klidu proplouval Atlantickým oceánem
- Titanic plul po tzv. "Outward Southern Track" neboli po jižní vnější trase používané v Atlantiku mezi 15. lednem a 14. srpnem pro cestu z Evropy do Ameriky. Loď měla dosáhnout "bodu obratu" (42° s.š. a 47° z. d.) Odtud měl Titanic pokračovat na jihozápad k nantucketské majákové lodi a dál k poloostrovu Sandy Hook poblíž vjezdu do newyorského přístavu. Trasa Titaniku tedy vedla přibližně 25 mil jižně od linie označující výskyt ledových polí v období mezi březnem a červencem, ale 100 až 300 mil severně od míst, ve kterých byly v jarních měsících ještě vídány ledovce.
- den ode dne zdolával Titanic větší vzdálenosti:
od poledne 11. dubna do poledne 12. dubna to bylo 386 mil, do poledne 13. 4. to bylo dalších 519 mil a do poledne 14. 4. - 546 mil.
5. den - 14. dubna 1912
- moře bylo klidné, počasí jasné, výborná viditelnost, od odpoledne se začalo ochlazovat, rtuť teploměru klesala - večer kolem 9 hodiny ukazovala stupnice 1 stupeň Celsia a v 11 hodin už to bylo -1°C.
- během plavby zachycovali telegrafisté vzkazy od lodí plujících v blízkosti Grand Banks (Velké newfoundlandské mělčiny), které popisovaly větší množství ledovců zpozorovaných daleko jižněji, než bylo v tuto roční dobu obvyklé. Zprávy byly předávány strážnímu důstojníkovi (jako např. marconigram od francouzského parníku Touraine z pátku 12.4., který informoval Titanic, že je v husté mlze a právě proplul ledovým polem. Pozice 49° 28 minut s.š. a 26° 28 min. z. d.) - další depeše viz - telegrafie - hlášení o ledu ze 14. 4.
- kolem 5 hodiny odpolední Titanic dosáhl "bodu obratu" a měl změnit kurs k poloostrovu Sandy Hook, ale podle kapitánova příkazu se kurs změnil až v 5.50
- asi v 9 hodin večer přišel na můstek kapitán Smith. Rozmlouval s 2. důstojníkem Lightollerem, který měl v tu dobu službu. Jak řekl Lightoller:" Mluvili jsme o počasí, o tom, jak je klidné moře, o jasné obloze, o tom, v kolik hodin bychom se měli dostat do blízkosti ledu a jak bychom to měli poznat, zda bychom to uviděli, osvěžovali jsme si vědomosti, pokud jde o náznaky blízkosti ledu. Bavili jsme se asi jen 25 minut."
- v 22 hodin se měnily služby: na můstek přišel 1. důstojník Murdoch, ke kormidlu se postavil R. Hitchens a vystřídaly se i hlídky ve strážním koši - nově nastupujícími byli F. Fleet a R. Lee.
- kolem 11 hodiny plul Titanic rychlostí zhruba 21 uzlů
OSUDNÁ NOC
- v 23.39 spatřil Frederick Fleet před přídí lodi ledovec. 3x zazvonil na zvon umístěný ve strážním koši (3 údery znamenaly, že je před přídí nějaký předmět.) Zároveň zvedl telefon spojující strážní koš s můstkem. Ohlásil se 6. důstojník Moody a přijímá hlášení "Ledovec přímo před námi!" Moody opakuje zprávu 1. důstojníkovi Murdochovi. Ten ihned dává příkaz do strojovny - STOP, následuje rozkaz kormidelníkovi - DOCELA VPRAVO ( podle tehdy platné terminologie se loď dle rozkazu docela vpravo obrátila zádí doprava a přídí doleva) a téměř ve stejném okamžiku dal další příkaz strojovně - PLNOU SILOU ZPĚT.
- 23.40 Titanic naráží pravobokem na ledovec. Náraz trvá 10 vteřin. Přední komory až ke kotelně č. 5 se začínají zatápět. Murdoch mezitím uzavřel pomocí automatického zavírání s můstku vodotěsné dveře v přepážkách mezi kotelnami a strojovnami. Poslední rozkaz určený kormidelníkovi zněl - DOCELA VLEVO. V tu dobu přibíhá na můstek 4. důstojník Boxhall, který se zdržoval v mapovně. Těsně po nárazu se dostavil i kapitán Smith a ptá se Murdocha, na co loď narazila. Odpověď zní ledovec. Poté přešli kapitán, 1. důstojník a 4. důstojník na pravou stranu můstku a dívali si, zda led ještě nespatří. Boxhall měl dojem, že jej uviděl, ale jist si nebyl. Smith potom poslal Boxhalla do podpalubí, aby zjistil rozsah škod. Při této prohlídce ale 4. důstojník nesestoupil hluboko do trupu lodi, a tak nezjistil nic nenormálního.
- kolem 23.50 je náklon Titaniku 5 stupňů na pravou stranu. Kapitán pověřuje Boxhalla, aby sehnal lodního tesaře. Boxhall tesaře potkal na půli cesty a ten mu sděluje, že loď nabírá vodu. Poté tesař spěchal na můstek. Boxhall pokračoval dál do podpalubí, kde mluvil s poštovním úředníkem, který řekl, že se skladiště pošty rychle plní vodou. Boxhall ho též poslal za kapitánem a sám se šel přesvědčit. Došel až na palubu G, kde uviděl v průlezu spojující palubu se skladištěm vířící vodu, která rychle stoupala. Boxhall se vrátil na můstek a hlásil to kapitánovi. Během chvilky se na můstek dostavili vrchní důstojník a J. Ismay. Oběma kapitán řekl, že poškození lodi je velmi vážné. Po Ismayově odchodu nařídil kapitán Smith přivolat Thomase Andrewse. Společně pak šli na prohlídku podpalubí. Došli až ke skladu pošty a sálu pro míčové hry, které už byly zaplaveny. Andrews si uvědomil, že situace je nanejvýš vážná, a proto sděluje kapitánovi, že podle jeho odhadu se Titanic udrží nad vodou asi hodinu až hodinu a půl.
- v 00.05 nařídil kapitán Smith vrchnímu důstojníkovi připravit záchranné čluny ke spuštění a 1.důstojníkovi shromáždit cestující na člunové palubě. Pak šel kapitán do kajuty telegrafistů a řekl jim, ať jsou připraveni vysílat žádost o pomoc Ani ne za 10 minut se vrátil a podal Phillipsovi papír s údaji o pozici lodi a přikázal, aby vysílali CQD - tísňové volání. Telegrafisté ale dostali k odvysílání zatím jen hrubý odhad, proto kapitán řekl 4. důstojníkovi, aby určil přesnou pozici a tu odnesl do telegrafické kabiny. Boxhall vypočetl polohu Titaniku 41° 46´s.š. a 50° 14´z.d. (více o telegrafickém vysílání viz - telegrafie - CQD - SOS)
- ve 00.45 byl spuštěn první záchranný člun (více - viz čluny)
POŠKOZENÍ TITANIKU
- po celá léta se věřilo, že ledovec "vyřízl" v trupu lodi těsně nad kýlem 100metrovou trhlinu, která se táhla od příďového kolizního prostoru přes 1. 2. 3. nákladový prostor a přes kotelny č. 6. a 5. Podle nejnovějších výzkumů se díky využití sonaru přišlo na to, že Titanic měl jen "lehké" poškození pláště. Nárazem do ledovce se zprohýbala řada ocelových plátů na trupu a mnohé snýtované spoje povolily (kvalita oceli v roce 1912 byla oproti dnešku nízká - ocel obsahovala spoustu nežádoucích příměsí.) Poškození bylo nerovnoměrné - vlastně to byla jen řada několika drobných trhlin, které dohromady měly něco přes 1 m čtvereční. (Největší trhlina je v místech kotelny č. 6 a zasahuje přes vodotěsnou přepážku do kotelny č. 5.)
POSLEDNÍ MINUTY
- uplynulo již 2 a půl hodiny od doby, co Titanic narazil do ledovce a loď (byť byla již přídí pod vodou) se stále ještě držela na hladině. (Ačkoliv Andrews nedával Titaniku víc než hodinu a půl.) Zhruba ve 2.15 se ale vše změnilo. Příď náhle poklesla, loď se posunula dopředu a přes její přední část se převalila mohutná vlna. Záď se zvedala z vody a příď se nořila pod hladinu - pod vodou byla náhle příďová nástavba, můstek a střecha důstojnických kabin. Vlna odnesla oba skládací čluny A a B, z nichž "áčko" bylo ještě připojeno k závěsným lanům, a také všechny ty, kteří se ty čluny pokoušeli spustit. (Byli mezi nimi důstojníci Wilde, Murdoch, Moody a kapitán Smith.) Současně se odlamuje první komín.
- potápějící se Titanic byl stále ještě osvětlen. Jeho sklon už dosáhl 45° záď trčela vysoko nad hladinou a byly vidět obrovské lodní šrouby. Druhý komín se zřítil.Náhle všechna světla zhasla. Na chviličku se ještě znovu rozsvítila, ale pak už se Titanic ocitl ve tmě nadobro. Současně se ozval dunivý rachot vycházející z podpalubí. Těžké parní stroje a kotle se utrhly, padaly k přídi a prorážely přepážky vodotěsných komor. Odlehčená záď se začala prudce zvedat. Poslední dva komíny padají. Když všechen ten rachot ustal, záď Titaniku "stála" skoro kolmo nad hladinou. Pak se pootočila mírně doleva a klesala zpátky ke hladině, až se ustálila v úhlu asi 70°. Chvíli se zdálo, že Titanic znehybněl, ale záď se znovu naposledy zvedla a nakonec zajela pod hladinu. Vody severního Atlantiku se nad "nepotopitelným" parníkem zavřely ve 2.20 ráno dne 15. dubna 1912.
O tom, zda se Titanic rozlomil, nebo dosedl na mořské dno neporušený, se vedly dohady. Zaznělo mnoho protichůdných názorů, ale převážná část výpovědí dávala za pravdu, že se Titanic nezlomil. A tuto "pravdu" přijaly za své obě vyšetřovací komise (v USA členové Podvýboru amerického Senátu v čele s W.A. Smithem, v Británii komise lorda Merseyho.) Po celých 73 let se tedy lidé domnívali, že se Titanic potopil vcelku. Pravdu se svět dozvěděl až 1. září 1985, kdy výzkumný tým dr. Ballarda objevil vrak Titaniku v hloubce téměř 4 km - rozlomený na 2 části, přičemž více poškozená záď se nacházela asi 650m od přední části.
...o tom, co se teď na lodi děje, se nikomu před okamžikem ani nezdálo...

info o titaniku

6. května 2007 v 20:12 Titanic
Konstrukce lodi
V roce 1909 zahájila loděnice Harland&Wolff v Belfastu stavbu zaoceánského parníku Titanic, objednaného společnosti White Star Line. Titanic byl spuštěn na vodu dne 31. května 1911 a 10. dubna 1912 se vydal na svou první plavbu.

Dlužno poznamenat, že Titanic nebyl jedinou obří lodí této doby. Spolu s ním byly navrženy a realizovány také dvě sesterské lodě Titanicu. První byla Olympic a druhá Gigantic. Olympic se s úspěchem plavila po Atlantiku za světové války, Gigantic, později přejmenovaný na Britannic byl potopen německou minou v roce 1916.
Parametry lodi:
  • Délka 269 m
  • Šířka 28,5 m
  • Výška 53,5 m
  • Ponor 10,5 m
  • Výtlak 53 200 tun
  • Šrouby
    • 2 krajní o hmotnostech 38 tun
    • 1 střední těžký 22 tuny
  • Rychlost 23 - 25 uzlů (převod: 10 uzlů = přibližně 18,5 km/hod)
  • Stroje
    • 2 čtyřválcové pístové parní, trojčinného expanzního typu
    • 1 nízkotlaká parní nereverzibilní turbína
Výkon 50 000 - 55 000 koní
Loď měla celkem 9 palub. Nejvyšší z nich byla člunová s 20 záchrannými čluny, dále následovalo 7 palub označené DECK A - G , kde se vyskytovaly ubytovací prostory pro cestující a posádku, dále společenské místnosti jako jídelny, kuřárny, tělocvičny a skladovací prostory. Nejníže bylo dvojité dno. V první části byly sklady pošty, strojovny a druhá část bylo již samotné dno. Loď byla rozdělena na 16 vertikálních vodotěsných komor, které byly rozděleny ocelovými přepážkami. To mělo zajistit udržení loďi, kdyby došlo k čelnímu střetu a následně k zaplnění max. 4 komor.

Loď měla 4 zkosené komíny - tři od kotlů a čtvrtý sloužil jako ventilátor. Na palubě byly dva stožáry. Na předním z nich byl uložen strážní koš pro hlídku.

Celková kapacita byla 3547 osob: cestující I. třídy 905, II. třída 564, III. třída 1134 a posádka 944. Cena lístku pro I. třídu byla tehdy 870 liber (v přepočtu dnes asi 42000 Kč).
Posádka a cestující
  • Kapitán E. J. Smith
  • Důstojníci
    • H. T. Wilde (zástupce kapitána)
    • W. M. Murdoch (první)
    • Ch. H. Lightoller (druhý)
    • H. J. Pitman (třetí)
    • J. G. Boxhall (čtvrtý)
    • H. G. Lowe (pátý)
    • J. P. Moody (šestý)
  • Telegrafisté
    • Jack Philips
    • Harold Bride
  • Kormidelníci
    • R. Hitchens
    • A. Ollivier
V Southamptonu se na "plovoucí palác" nalodilo celkem přes 2100 osob - od posádky až po cestující první, druhé a nakonec i třetí třídy. Cíl trasy byl New York. Cestou se Titanic ještě zastavil v přístavech Cherbourg a Queenstownu, kde přistoupili další. Celkový počet lidí na lodi před katastrofou je uváděn 2228 lidí. Titanic po vyplutí z Queenstownu (dnes se ten přístav jmenuje asi jinak) se vydal po tzv. "severní trase" směrem k New Yorku.
Varování před ledovci
Onu mrazivou neděli přijal telegrafista lodi po 9. hodině ranní od dalších lodí plujících do Severní Ameriky stejnou trasou asi šest varování před výskytem ledových hor. První depeše byla z parníku Caronia pro kap. Smitha, odpoledne druhá z lodi Baltic byla předána J. B. Ismayovi - generálnímu řediteli společnosti White Star Line. Ten si ji přečetl a beze slov ji dal do kapsy. Další zpráva byla hlášena onoho dne ve 21.40 z lodě Mesaba . Hlídky byly sice upozorněny na možné výskyty ledových polí, ale toho večera zahlédnuty nebyly. (Hlídky neměly dalekohledy!)

Byla krásná, jasná noc, absolutní bezvětří. Jediné, co mohlo trochu poukazovat na výskyt ledovců byla skutečnost, že teplota vody z 8 stupnů postupně klesla až na nulu a s teplotou vzduchu to nebylo o nic lepší. Titanic však ani nezpomalil, ani nezměnil směr. Plul rychlostí 22 uzly. Většina pasažérů odpočívala po večeři, cestující 2. a 3. třídy zpívali náboženské písně a nikoho z nich vůbec nenapadlo, že do pěti hodin bude loď na dně Atlantiku.
Neděle, 14. dubna - po 23. hodině
Asi ve 23.35 hlídka (R. R. Lee, F. Fleet) zahlédla 0,5 míle před lodí temný předmět. Fleet třikrát trhnul provazem zvonu a telefonoval na můstek. První důstojník Murdoch přikázal "docela vpravo" a "plnou parou vzad". Mělo se tedy stát to, že se záď začne podle kormidla stáčet doprava a příd tímpádem doleva. Nicméně manévrovatelnost lodi nebyla úplně nejlepší, protože parní turbína nebyla reverzibilní, střední šroub musel nejdříve zastavit a teprve potom nabrat zpáteční směr. To proces otáčení doleva zpomalilo. Nicméně, když se loď konečně začala stáčet doleva, zdálo se, že mine ledovec o vlas, Fleet vydechl úlevou - avšak předčasně.

Na palubu začaly padat kusy ledu a mezitím plovoucí hora ledu prořezávala do pravého boku trhlinu dlouhou 90 metrů. Loď zastavila. Důstojník William Murdoch nechal okamžitě zmapovat stav lodi a rozsah škod. Většině pasažérů připadala srážka jako pouhé ťuknutí, někteří nezpozorovali ani to.

Pánové Smith, Ismay a hlavní konstruktér lodi Thomas Andrews se sešli, aby se poradili. Andrews odhadoval, že Titanic se může na hladině udržet hodinu, maximálně dvě.

Ve 23.50 přijal telegrafista Phillips od důstojníka Boxhateho papírek s aktuálními souřadnicemi a začal vysílat tísňová volání: MGY (kód Titaniku) a následně CQD (i když v roce 1906 byl v Berlíně schválen tísňový signál SOS). Signál zachytila loď Carpathia , která byla od Titaniku vzdálena asi 4 hodiny plavby. Nicméně nabrala kurs k Titaniku, rychlost byla zvýšena ze 14 uzlů na 17. Další lodí, která zachytila tísňové volání byl Californian , který neodpovídal.
Po půlnoci
Asi 25 minut po půlnoci dostala posádka příkaz připravit všechny záchranné čluny. V nejlepším případě mohly pojmout asi 1180 lidí, což bylo o necelou tisícovku méně, než byl celkový počet pasažérů. Zmatek postupně sílil, cestující nebyli vůbec poučeni, jak se mají v takovéto situaci chovat - nikdo totiž nepředpokládal, že by Titanic bylo někdy nutné nouzově opustit.

Ve zmatku byl první člun o kapacitě 65 osob spuštěn pouze s 28 a druhý o kapacitě 40 lidí pouze s 12 lidmi. V 1.40 začali nastupovat muži, kdy se už zdálo, že žádné ženy a děti na palubě nejsou. Ukázalo se však, že po chvíli vyběhly z nejnižších palub právě mnoho žen a dětí, které na člunovou palubu nepustili a mnozí ani netušili, co se vlastně děje. Mezitím se příď lodi stále potápěla, postupně byly zatopovány komory a paluby od přídě směrem k zádi.

Ve 2.15 měly být spuštěny 2 poslední skládací čluny, ale Titanic byl už natolik nakloněný a z větší části pod vodou, že spustit čluny se nepodařilo. Pak se uvolnil jeden z kotelních komínů, následovalo přelomení lodi, kde úplně zatopená příď pod tíhou vody začala klesat ke dnu. 70 stupnů nakloněná záď se svezla zpátky na hladinu. Po chvíli se začala zvedat až téměř do kolmé polohy, kde v jednom okamžiku stagnovala jako houpající se korek na vodě (20 sec) a po té zmizela pod hladinou. Stalo se tak ve 2.20. O 10 minut později obě části lodi stanuly na dně oceánu v hloubce asi 3800 metrů.
Pondělí ráno
Asi o tři a půl hodiny, kolem 6. hodiny ranní, dorazil na místo neštěstí parník Carpathia, který na palubu naložil trosečníky. Kapitán lodi dále hledal těla obětí, ale žádná nenašel. (O pár dnů později jedna kabelová loď vylovila z moře přes 300 mrtvých těl)
Katastrofu přežilo celkem 705 lidí - zachránilo se 338 můžů, 316 žen a 51 dítě. Mezi ty, kteří nepřežili, byli kapitán Smith, konstruktér lodi Andrews a telegrafista Phillips. Parník Carpathia doplul do New Yorku 18. dubna.
Více než 1500 mrtvých
Ve vodách Titaniku nalezli smrt 1523 lidé. Titanic, který se potopil asi 580 km jihovýchodně od New Foundlandu brázdil vody přesně 4 dny, 17 hodin a 20 minut. O neuvěřitelné katastrofě informovaly noviny ve zvláštních vydáních a to nejen v Anglii či ve Spojených státech, ale na celém světě. (V USA to byly např. Daily Graphic, u nás Lidové noviny) První zádušní mše se konala 19. dubna 1912 v katedrále sv. Pavla v Londýně.
Vrak Titanicu
Vrak Titanicu byl objeven až téměř o 3/4 století po katastrofě. Brzy ráno 1. září 1985 začalo podmořské plavidlo Argo snímat trosky Titanicu. Expedice objevila dvě části plavidla ležící na mořském dně asi 650 metrů od sebe. Dr. Robert Ballard, šéf expedice, se cítil, jako kdyby otevíral faraonovu hrobku.

O rok později jiná expedice pořídila detailní fotodokumentaci vraku a získala i snímky luxusních předmětů - nádobí, láhve vína - vše v perfektním stavu. Nikdo však nenašel trhlinu, která ono potopení způsobila.
Titanic a dnešek
Dnes se lidé k této nejděsivější námořní katastrofě stále vrací. Inspiruje mnoho literárních tvůrců, ale i filmaře. Jedna z prvních povedených filmových verzí Titanic je z roku 1953, kdy jeho tvůrci získali Oscara za scénář. Od té doby vznikala řada filmů a seriálů, jenom mi dovolte připomenout nejposlednější dílo - film režiséra Jamese Camerona, který už běží od začátku února 1998 i v našich kinech a může se pochlubit 4 zlatými glóby a 11 Oscary.
Titan - předtucha nabo náhoda?
Ještě mi dovolte se vrátit na přelom 19. a 20. století. V roce 1898 vydal málo známý autor delší povídku, v níž líčil srážku fiktivní lodi Titan s obrovským ledovcem. Kniha s názvem Marnost bohužel nezískala větší ohlas. Podobnost se ztroskotáním Titanicu je velmi nápadná. Teprve po skáze Titanicu tato kniha vešla ve známost jako úkaz pozoruhodné předtuchy.
Tabulka hrubého srovnání lodí Titan a Titanic:
Parametr
Titan
Titanic
příslušnost
britská
britská
doba plavby
duben
duben
výtlak
60000
53200
pohonné jednotky
3 šrouby
3 šrouby
délka lodi
244 m
269 m
max. rychlost
23-25 uzlů
23-25 uzlů
kapacita
3000
3000
počet pasažérů
2000
2228
počet záchr.člunů
24
20
počet zachráněných
500
705
poškození
trup na pravoboku
proražen útesem ledovce
trup na pravoboku
proražen útesem ledovce


Dotazník

5. května 2007 v 21:04 Avril Lavinge
Jméno : Avril Ramona Lavigne
Přezdívka : Avie nebo Wild child
Narozena : 27.9.1984 v Kanadě, městě Napanee, Ontario
Znamení : Váhy
Výška : 1,57 m
Váha : 55 kg
Rodiče : otec John a matka Judy
Sourozenci : mladší sestra Michelle a starší bratr Matthew
Barva očí - vlasů : modrošedá - přebarvená na blond
Motto : Jsem jaká jsem - stoprocentní Avril
Manžel : Deryck Whibley (zpěvák Sum41)
Nejlepší kamarádka : Monrique Morrison
Oblíbené jídlo : popcorn, gumový medvídci a pizza
Oblíbené pití : Root Beer a Cola
Oblíbené věci : všechny zvířata, DVD a VHS, nákupy
Neoblíbené věci : maso, Britney Spears, focení
Zajímavosti : je romantička a staromodní, sama si píše texty k písním
(1. píseň složila ve 12 letech), na skejtu jezdí od 11. třídy